Register

A password will be e-mailed to you.

Špatné hry. Pokud je dnes někdo hraje, tak především ze zvědavosti. Dávno zapomenuté jsou doby, kdy výběr krabičky na regále v herním obchodě znamenal loterii, kterou šlo odhadnout pouze z jednotlivých názorů vybraných redaktorů (recenzentů); pokud tedy byla hra schovaná v krabičce vůbec kdy recenzovaná v tuzemských médiích. Dnes jsme naopak zahlceni, a recenzí, komentářů, názorů a dalších vyjádření ohledně toho a toho titulu je nepočítaně. Nemluvě o agregátorech hodnocení typu Metacritics. Přesto se ale najdou hry, které svoji “špatnost” umí maskovat a pár hráčů je i přes negativní přijetí vyzkouší (Ride To Hell: Retribution), nebo jsou naopak tak bláznivé až parodické (Super Seducer 2: Advanced Seduction Tactics), že jejich (ne)kvalita je hlavním marketingovým tahákem. Vítejte při našem speciálu TOP 10 nejhorších her roku 2019.

Stejně jako minulý rok (TOP 10 najhorších hier roka 2018) se v roce 2019 podíváme na subjektivní výběr špatných her, které budou oscilovat mezi záměrnou nekvalitou (humorně laděné indie kousky s cílem pobavit své publikum) až po nečekané propadáky (střední až velké hry, často i od renomovaných vývojářů, kteří z nějakého důvodu nepředvedli zrovna optimální výkon). Hlavním smyslem článku je především pestrost ve vybraných (špatných) titulech, protože kdo si někdy projel katalog na Steamu ví, že by celý žebříček mohl snadno vzniknout z recesistických pokusů o videohru s cenovkou pár desítek centů. Zařazeny také nejsou průměrné nebo nadprůměrné hry, které “jen” nenaplnily obrovská očekávání (Anthem, Rage 2).

10. Jumanji: The Video Game

Jumanji: Vítejte v džungli! Poměrně povedený restart dnes již kultovního filmu z 90. let vrátil značku zpátky na výsluní (nedávno přišlo do kin pokračování), a tak nemohla chybět ani klasická doprovodná videohra. A pokud myslíme klasická, tak myslíme špatná. Narychlo spíchnutý pokus anglického studia Funsolve LTD v této tradici pokračuje, a nelze si představit, že by tuto hru chtěl hrát někdo jiný, než velký fanoušek filmu s Jackem Blackem a Dwaynom “The Rock” Johnsonom nebo děti, co si užili snímek v kině. Této jinak podprůměrně arkádě zlomil vaz technický stav, který byl plný bugů a neočekávaných pádů. Nejde tak v pravém smyslu o to nejhorší, co rok 2019 nabídl, ale o to, co bylo na trhu vysláno v tom nejhorším stavu. A to je možná někdy ještě horší.

9. STORM AREA 51: AYY LMAO EDITION

Asi si to pamatujete. Meme s vniknutím do Oblasti 51 (Area 51) byl celé léto aktivní a očekávání, jak to celé dopadne, tento zájem jen posilovalo. Zvláště, když se do tohoto “happeningu” zapojili i relativně známé celebrity americké popkultury a vědy (Miley Cyrus, Elon Musk). A nebylo by to videoherní médium, aby nějaký koumák nevytvořil hru i na toto téma. Dne 20. září vypustil na Steam vývojář Agafonoff zatím svoji nejlépe hodnocenou hru (po RUSSIA BATTLEGROUNDS z roku 2018), titul STORM AREA 51: AYY LMAO EDITION. Parodický nádech zafungoval, kdy se hra těšila poměrně velkému zájmu, a zcela zakryl jinak velmi slabou hratelnost a ještě horší grafické zpracování. Nicméně, co by jste za půl eura také chtěli… masivní multiplayer, achievmenty, a úsměvné téma zabodovalo. Stejně jako v žebříčku TOP 10 nejhorších her roku 2019 dle redakce Somhrac.

8. Silver Chains

Hororové adventury z prvního pohledu. Kolik jich jen v právě se končícím desetiletí vyšlo. Od Amnesie (2010) a Slendra (2012) až po P. T. (2014) a Outlast 2 (2017), nebyla o tento žánr nouze. Naopak. Na každý Resident Evil VII nebo Layers of Fear připadlo desítky a desítky nepovedených pokusů, které s ničím novým nepřicházejí, ale snaží se svést na popularitě žánru. Žánru, který svůj potenciál bohužel rozvinul především na streamovacých kanálech a vyděšených hráčích. A do této kategorie patří i Silver Chains. Krátká hororovka v né tak docela opušteném domě má všechny klišé, které by jste čekali. Jednoduché až triviální puzzly, naháněcí scény, občasné lekačky a herní dobu okolo pár hodin. Vyjít Silver Chains před deseti lety, šlo by o poměrně zajímavý pokus, který by snad i šlo řadit i k (nad)průměru. Dnes jde ale o zcela zbytečný titul, na kterém není zajímavé zhola nic. Raději si zahrajte z tohoto roku nepoměrně lepší The Beast Inside.

7. Wet Beach Pussies

Erotická hra s anime estetikou od jediného tvůrce publikovaná na Steamu s cenovkou pár euro? To nezní příliš lákavě, že? Zvláště, když takových titulů je na Steamu více než si hráči zaslouží. A přesně takové je i Wet Beach Pussies; jedna z mnoha her vývojáře Cyber Kekse, který má rád jak anime slečny, tak (a to především) i jejich obnažená těla. A v této hře se obě záliby spojují, a skrze (neprohratelný) souboj kámen, nůžky, papír, se zde i manifestují v celé své kráse. Je to laciné, není to nejoriginálnější, ale své kouzlo to (na 15 minut) klidně může mít. Ovšem asi ne pro vás. Jako hra to zcela nefunguje, jelikož jde prakticky jen o klikání bez případné penalizace, a samotné obrázky jsou esteticky někde na úrovni kreslíře, co je na 20 straně knihy o manga kresbě. A erotický náboj? Tak ten tu opravdu nehledejte.

6. Zombieland: Double Tap

Cenovka 34 euro by sváděla k pomyšlení na kvalitní a dlouhý zážitek u dobré videohry, ale opak je v tomto případě pravdou. Podobně jako u JUMANJI, příčinou je filmová licence (Zombieland: Rána jistoty) a narychlo spíchnutá hra, která chce vydělat na fanoušcích filmu. Zombieland je příběhově zasazen mezi první a druhý díl filmové série, a jde o jednoduchou arkádu, která kopíruje klasiky žánru z poloviny milénia. Až čtyři hráči se mohou sejít v coop režimu, a projít si kampaň. Kampaň na kterou budou chtít rychle zapomenout. Zombieland to v kritikách schytával, a jedno špatné hodnocení střídalo druhé. Jako by k uzoufání nudný obsah nestačil, hra je Zombieland je narychlo dokončený produkt, který neměl větší ambice. Ačkoliv, u zombie tématiky, která byla passé už před pěti lety, to asi kupujícím jen patří. Naštěstí jde titul od High Voltage Software dohrát během pár hodin, takže refund by měl být reálnou možností i při zhlédnutí závěrečných titulků. Otázkou tedy je, jak moc si vážíte vlastního času.

Nicméně, extrémně nízká obtížnost je pozvánkou pro ty, co chtějí dohrát některý titul bez reálné hrozby smrti.

5. Pantsu Hunter: Back to the 90s

Název mluví za vše. Cílem této hříčky (vizuální novely) je ukrást, respektive odcizit, 18 kalhotek. A to v divokých 90. letech, takže nikdy nevíte, co můžete čekat. Lehce erotický námět je spíše parodického ražení, což se promítá i na relativně pozitivním přijetí hry na Steamu. Potěší i unikátní vizuální zpracování (které nevypadá jako 95 procent eroge novel z Japonska). To je ale vše. Prvotina autorů trpí chyby relativně nezkušeného týmu, a na rozdíl od Doki Doki Literature Club!  (2017) má cenovku (sedm euro), a ani nepřináší něco originálního. Úsměvný název skrývá hru, která kombinuje nostalgickou atmosféru (jak estetickou, tak i obsahovou) s lákavým tématem, ale jinak jde o poměrně repetivní a nudnou záležitost.

4. Left Alive

Left Alive to schytal. Poměrně očekávaný titul nenaplnil předpoklady, a zde již ani nejde mluvit o zklamání, ale o opravdu nepovedené hře. Tento spin off série Front Mission měl ambice být stealthovou klasikou, ale výsledek se spíše zařadí do kapitoly učebnice herního designu “jak to nedělat”. Nejen design, ale i proměnlivá umělá inteligence nepřátel (jednou prakticky nereagují, podruhé zaznamenají vše) jsou hlavní přísady, které zlomily vaz titulu. A zde nešlo, na papíře, o žádné béčko. Za Left Alive stojí i jinak známá jména (Shinji Hashimoto, který stál například za The World Ends with You nebo Final Fantasy XV jako producent) a jinak poměrně velký rozpočet. Ale 2019 bylo ve znamení nepovedených “mecha” her, a nejen Left Alive, ale i Anthem a Generation Zero zrovna nezabodovaly. A je to škoda, protože minimálně Left Alive mohl být daleko lepší hrou.

Kultovní Front Mission si zaslouží opravdu lepší zacházení. Ale minimálně jedna věc se podařila; a to epický soundtrack.

3. Dollhouse

Nyní už přituhuje, a poslední tři lahůdky si nezapne asi žádný hráč při smyslech dobrovolně. Do nejhorších her roku 2019 tak zařazujeme Dollhouse. Strašidelnou adventuru mrzkých kvalit, založenou na reálných událostech, jsme tu před pár lety měli (The Town of Light z roku 2016), ale novinka Dollhouse jde ještě dále. Okopírovaná art deco estetika a vlastně i HUD z BioShocku, desítky až stovky bugů, smrtelné pasti, nezajímavý příběh a příšerné ovládání. Útoky přerostlých marionet a opravdu tmavé prostředí (které ma zakrýt grafiku z roku 2005) už zvládne jen málokdo. Zvláště, když design sází na nepřehledné labyrinty ve kterým by se ztratil i nejlepší orientační běžec s buzolou a nasliněným prstem. Takto opravdu ne.

Jednou z velkých záhad je, jak se tento (dle autorů) psychologický horor mohl dostat i na PlayStation 4. Zde se ovšem vystvětlení nedočkáme, i kdyby o této zahádě připravil epizodu štáb Ancient Aliens.

2. WWE 2K20

Wrestling je jedním z národních “sportů” Spojených států americkcýh, ale na kvalitě tohoto díla to určitě nepoznáte. Je umění tvořit stále horší díly sportovních sérií, ale i to se (jednou za uherský rok) stává značkám jako jsou FIFA a NHL. Nepřekvapí tak, že i více okrajový sport (minimálně ve zbytku světa) se nedočkal potřebné péče a výsledek je špatný. Možná až katastrofální. Videoherní podoba wreslingu z roku 2019 překonová věškeré očekávání, a je jednou z nejhorších her roku. Nejen, že je tento ročník horší než byl ten minulý, ale výsledný stav nepřipomíná snad ani ranou alfu pro potřeby vývojářů. Chyby, bugy, glitche… najde to zde v dostatečné míře. Videa plná humorných glitchů jsou snad častější, než klasické hraní. V tomto stavu hra rozhodně neměla opustit studio Visual Concepts Entertainment v Kalifornii. Nelze pochopit, jak více jak 350 zaměstnanců mohlo dopustit vydání v takovéto verzi.

Otřesnou grafiku, děsivé animace a vlastně i mimo úsměvných chyb nudnou hratelnost nelze přehlédnout, a WWE 2K20 nejde doporučit opravdu nikomu.

1. Eternity: The Last Unicorn

Brazilský titul (Void Studios) vydaný ruskou společností (1C Company) o severské mytologii (podobně jako poslední God of War). Tento smrtelný koktejl v podobě videohry se bohužel stává nejhorší hrou roku dle Somhrac, a ačkoliv je vidět snaha autorů přiblížit se nejlepším hrám v žánru, výsledek se opravdu nepodařil. Nepřispívá tomu ani design a herní mechaniky, které se zjevně inspirují v sérii Dark Souls. Eternity: The Last Unicorn mělo určitě vysoké ambice, ale nezkušené studio předvedlo přesně to, co by asi racionální člověk očekával. Kopii, která ztratila veškeré kouzlo oblíbených předloh. Začít můžeme prakticky kdekoliv. Zastaralá grafika snad ani nepřekvapí, stejně jako matoucí záběry kamery, ale zcela neodpovídající souboje době vydání (ani nemyslete na Sekiro), které jsou i hlavní náplní hry, už i ty největší pesimisty. Tento přírůstek do “souls” rodiny asi nezapadne, a spíše, pokud vůbec, by byl brán jako vesnický blázen.

Na druhou stranu, jak říká Gretzky, kdo nevystřelí, nemůže skórovat. A tvůrci z daleké Brazílie to minimálně zkusili (a svoji hru také dostali na PlayStation 4!), takže minimálně za to si zaslouží určitou formu uznání.

 

Komentuj!