Zaregistrovať sa

Heslo vám bude zaslané na vás.

Co kdybyste spojili Diablo a Halo? Tuto otázku si před více než deseti lety položilo studio Gearbox Software pod vedením Randyho Pitchforda, které se na ni zároveň rozhodlo i odpovědět. První díl Borderlands si prošel turbulentním vývojem, jehož součástí byla i kompletní změna vizuálního stylu na cellshadovaný a celkového tónu hry, která se nakonec ukázala trefou do černého. Masivní úspěch prvního dílu dal brzy za vznik ještě úspěšnějšímu druhému dílu, který koncept vylepšil po všech stránkách. Díky spin-offům Borderlands: The Pre-Sequel a Tales from the Borderlands vám možná ani nemuselo přijít, že od vydání Borderlands 2 nás dělí už sedm let. Nyní však nastal čas, aby se značka vrátila tam, kam patří. Stálo si za to na Borderlands 3 počkat?

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Zatímco v roce 2009, kdy vyšly první Borderlands, bylo spojení first-person/third-person akční hratelnosti a RPG prvků ve stylu Diabla téměř neslýchané (s výjimkou dnes už zapomenuté Hellgate: London, která se o to samé pokusila o dva roky dříve), dnes do “looter shooter” žánru patří jedny z nejúspěšnějších AAA her posledních let, jako futuristická Destiny 2, realistická Tom Clancy’s The Division 2 nebo free-to-play Warframe. O kus looter shooter koláče se ucházeli i BioWare s EA s jejich ambiciózním Anthem. Tam se však ukázalo, že vytvořit úspěšnou hru v tomto žánru není nic snadného ani pro studia s desítkami let zkušeností. Jestli se někomu mohlo povést najít díru na přeplněném trhu, mohli to být právě Gearbox Software, kteří žánr před deseti lety de facto založili.

Borderlands 3 plynule pokračuje v šlépějích předchozích dílů. Možná až moc plynule. Je až pozoruhodné, jak málo se Borderlands 3 liší od druhého dílu. Tuna náhodně generovaných zbraní, specifický a poněkud infantilní humor, čtveřice unikátních hráčských povolání, RPG progrese v podobě specializačních skilltree jako vystřižených z Diabla… vše, co byste čekali, je na svém místě. Totožná zůstává i struktura hry, kladoucí větší důraz na opakované průchody lineární příběhovou kampa a menší na opakující se post-game aktivity. Marně byste hledali i moderní looter shooter vymoženosti jako jsou raidy či propracované PvP režimy. Švec se zkrátka zuby nehty držel svého kopyta. Nedá se však říct, že by to hře nějak uškodilo.

Alfou a omegou střílečky by měl být základní gameplay, v čemž Borderlands 3 zcela exceluje. Hratelnostní smyčka střílení-lootování-prodávání lootu-levelování je návyková jak nikdy předtím, v čemž největší roli hraje samotný akt střílení. To od druhého dílu prošlo zásadním zlepšením a akce je tak daleko adrenalinovější, rychlejší, chaotičtější a plynulejší. Inspirace Destiny ani Doomem z roku 2016 se nezapře. Množství náhodně generovaných zbraní je samozřejmě naprosto omračující, ale co je nejdůležitější, všechny je zábavné používat.

Brokovnice střílející motorové pily po dopadu vybuchující v radioaktivním obláčku, laserová útočná puška automaticky vyhledávající cíle, SMG vystřelující proud lávy nebo zbraň vystřelující menší, chodící zbraně jsou jen jedny z mnoha kousků, které se ohřejí ve vašem arzenálu. K jejich variabilitě přispívá i novinka v podobě možnosti přepínat u určitých zbraní mezi dvěma režimy střelby. Z vaší odstřelovací pušky se tak v mžiku může stát brokovnice a z vaší pistole malý raketomet. Jako malý bonus je hra navíc v rozdávání lootu podstatně štědřejší než druhý díl. Nemusíte se tak bát, že byste si ty skutečně unikátní zbraně nemohli vyzkoušet.

Pochvalu zaslouží i mírně překopaný RPG systém. Hráčská povolání jsou opět čtyři – siréna Amara, kombinující schopnosti pro boj na blízko a elementární kouzla, vojačka Moze, co si kromě tuny výbušnin dokáže v boji pomoct přivoláním mecha Iron Bear, superšpión Zane s technickými hračkami jako dron, přenosné silové pole či digitální klony, a robotický FL4K, doprovázený zvířecími společníky. Každá z dostupných postav působí zcela unikátně a levelováním jde dále specializovat do té míry, že stejná postava dvou hráčů se bude hrát výrazně odlišně. Namísto omezení na jeden akční skill jsou u každé postavy na výběr hned tři plus jejich variace, které lze navíc vylepšovat bonusovými efekty.

Má Amara, vybavená talenty na zvýšení a regeneraci zdraví, neohroženě skákala do víru nepřátel a ty slabší nepřátele namísto plýtvání náboji mlátila pažbou zbraně tak surově, až se rozprskli v hromádku krve a končetin, ale stejně tak dobře by mohla spoléhat na elementární poškození, odrážející se střely nebo vysávání života. Podobně lze svému gustu přizpůsobovat i ostatní povolání, a to ani nemluvě o bonusových schopnostech získaných z vašeho vybavení, ať už mám na mysli zbraně, class mody či artefakty, se kterými se můžete dále specializovat.

Snaha o ozvláštnění hratelnosti proběhla i v návrhu úrovní. Hra se jednak na rozdíl od předchozích titulů neodehrává pouze na jediné planetě, ale v celé galaxii, po které můžete cestovat ve vlastní vesmírné lodi. Kromě staré známé pouštní Pandory se podíváte i na metropolitní Prometheu, Japonskem inspirovaný Athenas, bažinatý Eden-6 a několik dalších, které by v recenzi asi nebylo záhodno prozrazovat. Už druhý díl ve variabilitě prostředí byl o míle před prvním, ovšem třetí laťku posunuje zase o něco výš.

Level designu navýsost prospěly i nové možnosti pohybu, především schopnost lézt po překážkách a budovách. Říci, že tím hra dostává zcela nový rozměr, by byla asi až příliš velká hyperbola, ale možnost prozkoumávat svět i vertikálně je i tak příjemné zpestření. Ne všem planetám se však dostalo stejné péče a některé trpí až nezvyklou linearitou a nedostatkem sidequestů, i když si vysloveně říkají o to, abychom na nich mohli strávit více času. Obzvlášť znatelné je to zhruba ve třetině hry, kde takových jednoúrovňových koridorů na hráče čeká hned několik za sebou a jindy vyrovnané herní tempo poněkud pokulhává.

Nepřátelé se v ničem nevymykají standardům předchozích dílů. Více či méně šílení bandité, profesionální vojáci konkurenčních korporací, roboti či všemožná zvířena, která je díky rozšíření prostředí na více planet přece jenom o něco rozmanitější. Velká pozornost však byla věnována bossfightům. A to všichni víme, že udělat obtížný, ale zároveň zábavný bossfight ve first-person akci není nic jednoduchého. Na rozdíl od zaměnitelných bullet sponges z minulých dílů má naprostá většina bossů nějaký unikátní gimmick, který je odlišuje od ostatních. Při soubojích často svou roli hraje i prostředí a je tak nutné například vyhýbat se zelektrizované podlaze či se udržet se na padajícím kusu skály. Bossové rovněž jen zřídka používají hitscan útoky, s trochou cviku se jim tak dá uhýbat a nespoléhat pouze na regenerující se štít. I když by se o férovosti určitých bossfightů, především v singleplayeru, dalo polemizovat, celkově bossové působí jako mnohem zajímavější výzva a zaslouží si velký palec nahoru.

A jak dlouho vás Borderlands 3 vlastně zabaví? Kampaň se honosí více než úctyhodnou herní dobou. Pokud nepůjdete čistě po hlavní linii a zabrousíte i do plnění vedlejších questů, případně různých aktivit (jako jsou lovy monster pro Sira Hammerlocka, sběr robotích dílů pro Claptrapa nebo hledání audiologů prvního lovce Vaultů), můžete se těšit klidně na 30-40 hodin kvalitní zábavy. O něco slabší je situace u endgame obsahu, i když je nepochybně lepší, než býval u předchozích dílů.

Level cap se zastaví na úrovni 50, ale svou postavu můžete dále vylepšovat pomocí takzvaných Guardian Ranks, poskytujících drobné vylepšení ke statistikám a unikátní perky. Pokud byste si připadali až příliš silní, nabízí hra režim Mayhem, který lze připodobnit k Torment úrovním v Diablo III a výměnou za buffy nepřátel a nerfy vašich statistik dává lepší loot. Z aktivit jsou na výběr minidungeony Proving Grounds a arény Circles of Slaughter, v nichž se můžete postavit stále mocnějším vlnám nepřátel. Dále zbývá takzvaný True Vault Hunter Mode, podobný New Game+, v němž si můžete se stejnou postavou znovu projít kampaň, a opakované zabíjení starých známých bossů ve snaze získat z nich vámi žádané legendární předměty. Navíc všichni víme, že hru stejně jako druhý díl rozšíří celá řada DLC a updatů, které mimo jiné určitě zvýší level cap a přinesou první raidy, tudíž není všem dnům konec.

I když pro hratelnost jsem měl vesměs samá slova chvály, tak co se týče příběhu, jsou mé pocity význačně rozporuplnější. Ačkoliv je pravda, že kvůli příběhu se looter shootery přece jen nehrají, Borderlands 2 v tomhle byla trochu výjimka. Nechci tvrdit, že by druhý díl disponoval nějakým mistrovským scénářem, ve svém žánru se rozhodně jednalo o výrazný nadprůměr. Humor ne vždy zafungoval tak, jak si scénáristé představovali, ale v záplavě her, které se berou až moc vážně, působil velmi svěže.

Hra byla rovněž plná zapamatovatelných charakterů, z nichž se sluší vypíchnout především charismatického záporáka Handsome Jacka, jehož neustálá přítomnost v rámci celé hry dodávala relativně standardnímu příběhu šmrnc a osobnější charakter. Pravý potenciál komediálního univerza Borderlands však ukázala adventura Tales from the Borderlands od dnes již neexistujících Telltale Games, která vtipem přímo hýřila, ale nebála se ani zatlačit na emoce. Což se jí díky skvělé sestavě postav, v čele s vracejícím se Handsome Jackem a ztvárněných zkušeným hereckým ansámblem se jmény jako Troy Baker, Laura Bailey či Ashley Johnson, dařilo na jedničku.

Očekávat, že se střílečce jako Borderlands 3 povede vyrovnat adventuře Tales from the Borderlands, by bylo nepochybně bláhové. Nepovedlo se však vyrovnat ani druhému dílu. O tom, proč scénář třetího dílu nefunguje, bych mohl napsat celou esej, zkusím to však vzít stručně. Ačkoliv příběh má řadu dobrých nápadů, momentů a postav, celkově působí nedotaženě a uspěchaně. Na jeden dobrý vtip připadá deset dalších natahovaných, se špatným načasováním či vysloveně nevtipných. Dramatický oblouk pak už nefunguje vůbec a je neustále podrýván násilně vecpaným humorem. Osazenstvo postav nakynulo do takových rozměrů, že bylo téměř nemožné učinit každé z nich zadost. Staré postavy zůstaly nevyužity, nové postavy naopak až na výjimky nemají žádnou hloubku. Všichni jsou ale hlučnější, hloupější a otravnější. Obzvlášť patrné je to u dvou postav navrátivších se z Tales, které vedle svých předloh působí jako smutné parodie.

Totálním přešlapem je dvojice záporáků Tyreen a Troy, kteří by měli představovat parodii na youtubery či livestreamery. I když úplně pomineme fakt, že z logistického hlediska jejich vzestup k moci v rámci univerza nedává smysl, stačí už jen to, že satira na influencery se co se týče důmyslnosti začíná i končí u toho, že Tyreen a Troy točí „livescreamy“ a „let‘s flaye“, od svých následovníků pobírají eridiové předplatné a na závěr svých videí říkají „like, follow and obey“. Koncept by to v jiném podání mohl být zajímavý, tady však zůstal zcela nevyužit. Dvojčata ale úplně nejvíc trpí tím, že sice obě jsou nesnesitelní frackové, kteří vám nepochybně začnou lézt na nervy… ovšem pohybují se ve hře, kde je nesnesitelné každé druhé NPC. Na hlavní záporné postavy je to tak poněkud málo. Jestli však bylo hlavním cílem scénáristů poukázat na otravnost uřvaných youtuberů, můžeme jim akorát pogratulovat ke stoprocentnímu úspěchu.

Situace není lepší ani ve vedlejších questech, mezi kterými se sice najde pár vtipných (hlavně parodie na Godzilla vs Kong díky své naprosté ztřeštěností stojí za to), obecně ale platí, že scénáristé neznali míru. Jako příklad může posloužit jeden quest ze začátku hry, kde vás obdařená barmanka Moxxi z minulých dvou dílů pošle zabít jejího bývalého milence Killavolta, který ukradl její nápad na pořádání reálné battle royale. Abyste se k němu dostali, musíte se jeho akce zúčastnit. Následné vražedné orgie jsou neustále komentovány Killavoltem formou extrémně nevtipných sexuálních narážek, jejichž trapnost vyzdvihuje skrz rádio i sama Moxxi. Pro ilustraci Killavoltova charakteru by to stačilo jednou nebo dvakrát. Příval trapných vtipů, o kterých sama hra ví, že nejsou vtipné, však pokračuje dál a dál a dál a dál a dál, dokud Killavoltovi nezacpete chřtán odjištěným granátem. A podobných questů, které jeden jediný vtip natáhnou až za hranice snesitelnosti, je ve hře celá řada.

Není velké překvapení, že Borderlands 3 si, co se týče grafiky, zachovává pro sérii typický komiksový styl. Ten sice zaručuje, že první dva díly zestárly s nevídanou grácií, jedná se však o dvojsečnou zbraň. Objektivně má třetí díl bez diskuze daleko pokročilejší grafiku, mnohem detailnější prostředí a lepší textury, efekty a nasvícení, ale subjektivně to tak při hraní nemusí působit. V přímém porovnání ale třetí díl bezpochyby vítězí a to i v případě, že hru stejně jako já odehrajete na méně než optimálním základním PlayStation 4. Tam běží zhruba tak dobře, jak byste čekali, tudíž v 1080p rozlišení a 30 FPS s občasnými propady. Propadů však není tolik, jak byste z nářků PC hráčů na nepodařenou optimalizaci mohli čekat.

Trochu překvapivě běží hra zdaleka nejhůře v menu, což ve spojení s poněkud neobratným rozhraním tvoří nepříliš radostnou kombinaci. Asi vůbec nejhorší částí UI je 3D minimapa, která je kvůli větší členitosti úrovní chvílemi téměř nepoužitelná. Oddělené obrazovky pro úkoly a mapu, které se sérií táhnou už od prvního dílu (nemluvě o nemožnosti připnout více než jeden úkol na mapu), jsou díky pomalé odezvě menu tentokrát ještě otravnější než kdy jindy. Nepotěší ani kompletní pády hry, hrozící poškozením savů a hromada menších bugů, kterých jsem byl svědkem, jako mizící ukazatele questů, nefunkční AI skripty, questové postavy zaseknuté v texturách či rovnou propadlé mimo hranice mapy. S řadou bugů, jako je kompletní smazání úložiště předmětů či reset progresu Guardian Ranks, se potýkají i hráči endgame obsahu.

Fanoušci série se nemusí čeho bát Borderlands 3 opravdu nejsou always online, game as a service Destiny klonem s mikrotransakcemi, kterým se velice jednoduše mohly stát. Je to zkrátka starý dobrý Borderlands, až na výjimky obohacený o vítaná vylepšení. Akce a lootování jsou lepší než kdy jindy, díky čemuž se dá přehlédnout i slabý příběh a další drobné mouchy. Už méně se však dá tolerovat technický stav hry, u nějž nezbývá než doufat, že se pracuje na nápravě. Pokud jste na sérii zanevřeli už v minulosti, nepřesvědčí vás ani třetí díl, ale všichni ostatní příznivci akčních RPG by neměli být zklamáni.

Hru na recenzi poskytla společnost

Cenega LOGO

Borderlands 3 – Třikrát do stejné řeky
Borderlands 3 není sice žádnou revolucí, ale až na výjimky je vítanou evolucí. Akce a lootování jsou lepší než kdy jindy, díky čemuž se dá přehlédnout i slabý příběh. Technické nedodělky ovšem nepotěší.
Pozitíva
  • Kvanta variabilních zbraní
  • Adrenalinová akční složka
  • Slušné množství obsahu
Negatíva
  • Slabý příběh
  • Problémy technického rázu
80%Celkové hodnotenie
Hodnotenie čitateľov: (1 Hlas)
89%

Komentuj!

komentárov