Zaregistrovať sa

Heslo vám bude zaslané na vás.

Na nezávislé scéně se jen zřídka setkáte s podobně početnými sériemi, jaké najdete ve vodách mainstreamu. Pokračování nezávislých her zkrátka příliš netáhnou a jejich hráči namísto toho preferují nové nápady. Lišácky na to ovšem jdou švédští Image & Form, jejichž série SteamWorld běží už od roku 2010 a letos se dočkala již páté hry. Hry v sérii totiž neustále střídají žánry a působí tak stále svěže a dokážou si každým dílem najít nové publikum. Po tower defense, dvou plošinovkách a tahové strategii tudíž tentokrát máme co do činění s tahovým RPG s prvky karetních her jménem SteamWorld Quest: Hand of Gilgamech.

Recenzovaná verze: PC

Jako každé správné RPG, i SteamWorld Quest: Hand of Gilgamech zachycuje svou družinu hlavních robotických hrdinů ve chvíli, kdy ve své rodné vesnici žijí ničím nerušený, poklidný život. Ten ale vbrzku narušuje invaze armády zla, která preventivně zaútočí na ve vesnici sídlící cech hrdinů, aby zaručila hladký chod svého tajemného plánu. Naši robotičtí hrdinové však osud světa vezmou do svých rukou a vydají se ve stopách armády na pouť světem, na jejímž konci čeká boj se starobylým zlem a možná i poznání, co vlastně znamená být hrdinou. A nesmíme zapomínat ani na sílu přátelství!

Nejen po stránce příběhu, ale i v jiných oblastech se SteamWorld Quest ze všeho nejvíce podobá RPG japonského střihu. Herní čas je rozdělený do realtimového průzkumu světa a tahových soubojů. A právě souboje, které, jak už bylo zmíněno, našly inspiraci v karetních hrách, hrají prim. Vaši hrdinové, kterých je celkem pět a mohou tvořit až tříčlennou družinu, mají každý k dispozici unikátní balíček karet různých barev, ze kterých v aktivním balíčku musí být vybraných osm. Karty mají různé účinky, od všemožných magických i nemagických útoků, přes léčivá kouzla až po buffy, debuffy a statusové efekty jako popáleniny nebo paralýza.

Hráč si každý tah ze svého balíčku doplní ruku do počtu šesti karet, ze kterých následně může dvě vyměnit a tři odehrát. Zahrání základních karet generuje ozubená kolečka, které slouží jako mana a lze za ně zahrát silnější karty. Při stavbě balíčku je tak nutné zohlednit vyváženost základních a pokročilých karet, aby nedošlo k situacím, že vaše ruka bude plná karet, které nebudete moci zahrát. Situaci dále komplikují kombo karty, které v případě, že jsou zahrány ve stejný tah jako karta určité z dalších barev, mají posílený efekt. Pokud však kombo útoky nechcete využívat, existují i takzvané řetězové útoky, které jsou aktivovány v případě, že v jednom tahu zahrajete tři karty stejné barvy.

Každý z pěti hrdinů představuje určitý archetyp, podobné barvám v Magic: The Gathering. Červená rytířka bojuje ohněm a mečem. Modrá kouzelnice vládne blesky, ledem a ohněm. Zelený léčitel léčí, buffuje, ale umí uštědřit i solidní ránu pěstí a tak dále. Jejich kombinací lze vytvořit mnoho různých strategií, mezi kterými si každý hráč nepochybně najde svůj dream team. Své oblíbené karty lze dále vylepšovat utrácením nalezených materiálů a kromě standardních vylepšení poškození mohou některé karty i nabýt zcela nových efektů. Hrdinové taktéž nabírají na úrovních a lze je vybavovat nalezenými a koupenými předměty, které zlepšují jejich statistiky.

Občas je ale kvůli určitým bossfightům sestavu třeba trochu obměnit a přizpůsobit se situaci. Bossfighty jsou až na výjimky příjemně náročné, variabilní a obecně představují vrchol hry. To však bohužel neplatí pro souboje s řadovými nepřáteli, kterých je až přespříliš a nevyhne se jim stereotyp. Mezi typy nepřátel je sice slušná variabilita, na hráčské taktice se ale nic moc nemusí měnit. V momentě, kdy najdete svou ideální taktiku, je scénář jednotlivých soubojů i díky nevysoké obtížnosti pořád dokola stejný. Souboje zkrátka mají dobrý nápad a zpočátku jsou zábavné, ale všeho se zkrátka člověk přejí.

Stereotyp neředí ani průzkum světa, složeného z řady veskrze lineárních úrovní či dungeonů. Při něm kromě skupinek nepřátel nalézáte a sbíráte loot v podobě peněz, nových karet nebo vybavení svých hrdinů a řešíte velmi jednoduché puzzly. S důrazem na slovo jednoduché. Z realtimové, nebojové části sice sestává poměrně velká část hry, nenabízí však téměř žádnou komplexitu. Vše je čistě účelné, o level designu se nedá mluvit a až na pár nepříliš skrytých pokladů jsou úrovně téměř čisté koridory. Na něco jako vedlejší questy či nepovinné lokace (s čestnou výjimkou arénového režimu) rovnou zapomeňte.

V žánru RPG se však často stává, že stereotypní gameplay je vyvážen poutavým příběhem, ale SteamWorld Quest bohužel velkou originalitou neoplývá ani v této oblasti. To se týká i samotných hlavních postav, které jsou velmi klišovitými archetypy. Upjatou kouzelnici, tajemného moudrého cizince nebo párek přidrzlých zlodějů nezachraňuje ani kvalita dialogů, které přinejlepším působí neurážlivě, ale většinou jsou akorát nudné. Předchozí SteamWorld hry se taktéž nemohly chlubit nějakými zvlášť dobrými příběhy, tentokrát je na příběh však kladen výrazně větší důraz, aniž by byl kvalitativně lepší.

Když už nic jiného, hře se nedá upřít, že vypadá dobře, zní skvěle a po technické stránce je zcela vyladěná. Graficky se jedná o zatím nejhezčí hru ze světa SteamWorld a chvílemi malovaná pozadí dají vzpomenout na tvorbu legendárních Vanillaware a jejich konzolové beat‘em‘upy jako Odin Sphere či Dragon‘s Crown. Svět parních robotů zůstává i nadále unikátní a kreativní. Atmosféře přidává i příjemný soundtrack, skvěle padnoucí k trochu nadlehčenému fantasy dobrodružství. Hardwarová náročnost je posazená nízko, bugy se nenajdou a hra jde pohodlně ovládat na myši s klávesnicí i s gamepadem. Zde není možno mít jakýchkoliv výtek.

Avšak až na tradičně bezchybný audiovizuál, SteamWorld Quest: Hand of Gilgamech zkrátka působí nevýrazně. Nejedná se o vysloveně špatný titul a zpočátku určitě zabaví, ale časem se díky své relativní jednoduchosti stane jeho hraní bezduchým. To je bohužel v sérii SteamWorld poprvé, jelikož předchozí tituly i přes srovnatelnou jednoduchost bez výjimky nabízely daleko poutavější hratelnostní smyčku, která se navíc v průběhu hraní neustále měnila a vyvíjela. Vývojáři z Image & Form své karty tentokrát odhalili moc brzo. Na jejich přístupu a neustálém střídání žánrů sice něco je, ale právě SteamWorld Quest by si zasloužil druhý díl, který by slibnou formuli prvního odladil k dokonalosti.

Hru na recenziu poskytla spoločnosť

SteamWorld Quest: Hand of Gilgamech – Bylo nebylo
Až na tradičně bezchybný audiovizuál, SteamWorld Quest působí nevýrazně. Nejedná se o vysloveně špatný titul a zpočátku určitě zabaví, ale časem se díky své relativní jednoduchosti stane jeho hraní bezduchým.
Pozitíva
  • Nápaditý soubojový systém
  • Bezchybný audiovizuál
Negatíva
  • Nezajímavý příběh
  • Stereotypní hratelnost
  • Přílišná linearita
60%Celkové hodnotenie
Hodnotenie čitateľov: (2 Hlasy)
68%

Komentuj!

komentárov

O autorovi

Milovník videoher všeho druhu, především indie her a konzolí značky Nintendo. Nepohrdne žádným žánrem, ale vyhledává především RPG, plošinovky a rogueliky v jakékoliv podobě. Kromě hraní má v oblibě turistiku, elektronickou hudbu a komiksy.

Súvisiace príspevky