Druidstone: The Secret of the Menhir Forest – U Teutatise!

Už tomu je sedm let, co se na Steamu objevilo nenápadné RPG od finského studia Almost Human, hrdě kráčející ve stopách série Dungeon Master a už téměř vyhynulého žánru dungeon crawler. Legend of Grimrock však zdánlivě ukázal, že dungeony ještě neřekly poslední slovo. Zdánlivě proto, že s o dva roky mladším druhým dílem série se i přes jeho nesporné kvality úspěch bohužel zopakovat nepodařilo a studio se stáhlo ze scény. Nyní se tvůrci Grimrock však v plné síle vrací s novým názvem Ctrl Alt Ninja a svou “prvotinou”, taktickým RPG Druidstone: The Secret of the Menhir Forest. Povedlo se jim kvalitativně navázat na jejich předchozí tvorbu?

Recenzovaná verze: PC

Zatímco dungeony jsou až na občasný záchvěv života (jako bylo například slovenské Vaporum) na západě v podstatě mrtvé, mixům tahových strategií a RPG se poměrně slušně daří. Divinity: Original Sin II dokázalo, že s trochou toho moderního koření může širšímu publiku zachutnat i desítky hodin dlouhé a relativně obtížné tahové RPG, XCOM: Enemy Unknown a XCOM 2 zvládly z mrtvé a zapomenuté série udělat povinnost pro každého stratéga a Into the Breach předvedlo, že strategický koncert se dá rozehrát i s třemi jednotkami na titěrných mapách. A právě tyto tři hry Druidstone ze všeho nejvíce připomíná.

Příběh Druidstone je zasazen do titulního Menhirového lesa, který byl ještě donedávna mírumilovným územím pod ochranou druidů. Ta však skončila s nedávnou agresivní expanzí Rudých kněží, uctívajících zlého boha. Ta nakonec vyvrcholila útokem na druidskou pevnost a únosem arcidruida, nepochybně s nekalými pohnutkami. Aby toho nebylo málo, tak v lese začínají růst tajemné magické rakovinové výrůstky, které hrozí, že les pohltí. Les je ovšem magické místo s vlastní vůli a nevzdá se jen tak bez boje. Na svou obranu přivolává amneziackého bojovníka, který se stává hráčovým avatarem. K němu se přidávají ještě hraničářka, dcera uneseného arcidruida, a dezertér z řádu Rudých kněží, mág neurčité rasy.

Na trojici hrdinů pod hráčovým vedením čeká 35 lineárních misí, rozesetých po celém Menhirovém lese i za jeho hranicemi. Pokud jste se těšili, že svět budete moci proštrajdat svým tempem, neomezeni umělými mantinely, musím vás bohužel zklamat. Druidstone opravdu není klasickým RPG a až na malé výjimky se točí jen a pouze kolem soubojů. Svým pojetím se tak blíží více k XCOMu a potěší tak spíše stratégy než zaryté fanoušky RPG.

Základem soubojů je dnes už důvěrně známý tahový systém, v němž má každá z postav svůj tah rozdělen na akční a pohybové body. Vaše počáteční parta se skládá z válečníka, klerika a mága, z nichž každý plní zcela jinou roli. Válečník je sice nejsilnější bijec, ale je pomalý a kromě útočení toho moc nezmůže, klerička si zase sama neporadí téměř s žádným protivníkem, ale její podpůrná kouzla jsou pro úspěch nezbytná, a mág sice disponuje řadou útočných i podpůrných kouzel, ale porazí ho i mírný vánek.

Tři postavy (někdy i více) na straně dobra téměř v každé z misí stojí proti drtivé přesile zlosynů, povětšinou rekrutovaných z řad démonů a nemrtvých. Vaším úkolem je správně využít limitovaných schopností vašich hrdinů a úspěšně splnit cíl dané mise. A když říkám limitovaných, myslím opravdu limitovaných. Prvních pár misí tak budou vaše průchody misemi spíše než hladký zásah SWAT týmu připomínat překotný úprk o holý život a na odehrání misí se všemi nepovinnými cíli můžete rovnou zapomenout.

S každou nově získanou úrovní, novou schopností a novým kusem vybavení se však taktické možnosti rozšiřují a hra začne odhalovat své pravé barvy. Podobně jako loňské Into the Breach, i Druidstone dává hráči celou řadu nástrojů pro pozicování hrdinů i nepřátel, čehož lze využít k připravení půdy pro následné ničivé AoE útoky. Nelze jen tak bezhlavě metat jeden fireball za druhým, jelikož davy nepřátel jsou téměř každý tah revitalizovány posilami a zásoby kouzel hráči nevyhnutelně dojdou. Díky vyšší obtížnosti a nemožnosti libovolně ukládat je třeba každý tah důkladně promyslet, k čemuž pomáhají i možnost vrátit poslední pohyb a jednou za misi resetovat celý tah.

Velkým plusem hry je rozmanitost úrovní, které se jen velmi zřídka omezují na prosté vyhlazení nepřátel. Dočkáte se i eskortovacích misí, misí s cílem záchrany NPC nebo například misí, kde musíte přežít navzdory neustále objevujícím se vlnám nepřátel. V několika misích dojde i na hádanky, které se sice nikdy nevyrovnají zapeklitým puzzlům ze série Legend of Grimrock, ale příjemně přispívají k variabilitě hry. Ta je sice vykoupena na žánr RPG nezvykle krátkou délkou, která se u většiny hráčů bude pohybovat v rozmezí 10-20 hodin herní doby, ale na druhou stranu tak zaručuje absenci stereotypu. Každá mise však kromě hlavního úkolu nabízí i několik vedlejších, jejichž splnění je odměněno zlatem, power gems či novou výbavou v obchodě a které hrací dobu o pár hodin zaručeně natáhnou.

Unikátním aspektem Druidstone je systém takzvaných power gemů a RPG systém obecně. Vaše postavy totiž sice získávají zkušeností body a rostou v úrovních, ty ovšem namísto zlepšování statistik pouze odemykají nové schopnosti. Taktéž zcela chybí rozmanitý loot, který je nahrazen obchodem, v němž můžete kupovat nové vybavení, kterého je však pouze několik desítek kusů. Schopností a vybavení postav však lze vylepšovat vkládáním power gemů, získaných za odehrané úrovně. V nabídce jsou jednak standardní vylepšení jako vyšší poškození, delší trvání či dosah, ale i zcela unikátní upgrady. Váš fireball tak může díky drahokamům uštědřit popáleniny, váš meč může ignorovat nepřátelskou zbroj a vaše posílené útoky mohou zároveň léčit. Power gemy navíc lze libovolně vyměňovat a vyzkoušet si tak zcela jinou taktiku.

Jak už bylo zmíněno, počáteční obtížnost Druidstone je poměrně vysoká i na střední úroveň a není žádnou hanbou ji snížit. V soubojích však nehraje téměř žádnou roli náhoda, jelikož ve hře neexistují procentuální šance na zásah. Nedochází tak ke vtipným momentům jako v XCOMu, kdy váš voják mine svůj cíl z bezprostřední blízkosti. I přes vyšší obtížnost tak hra nepůsobí neférově a nefrustruje.

Co se týče soubojů, není tedy důvod být nespokojený, ale možná jste si už všimli, že jsem až na jeden odstavec nezmínil příběh. To má svůj, relativně očividný, důvod. Příběh totiž za mnoho nestojí. Ani by tak nevadila jeho pohádková naivita či ploché postavy, působí ale stylem, že autoři nevěděli, kam ho vlastně chtějí směřovat. Z pohádkové, odlehčené záležitosti se tón v jednom kuse překlápí do někdy až přehnaně morbidního a vážně se beroucího fantasy příběhu. Někdy i v rámci jednoho rozhovoru či cutscény. Navíc na to, aby se dal odmávnout jen jako výplň mezi jednotlivými misemi, je mu věnován až přílišný prostor a leckteré cutscény mají délku jako samotné mise, které jim předcházely. Jeho jediným kladem tak je, že všechny filmečky se dají přeskakovat.

Když už příběh nepotěší, situaci částečně zachraňuje alespoň pohledný vizuální styl. Již Legend of Grimrock ve své době velmi lahodil oku a i Druidstone nadchne svými krásnými, i když trochu kýčovitě barevnými, lokacemi. Po stránce detailů se sice nejedná o světovou špičku, ale výsledek jako celek rozhodně nemůže urazit. Potěší i nízká hardwarová náročnost a absence jakýkoliv závažných bugů. Autoři na hře si navíc připomínky hráčů si berou k srdci a na hře neustále pracují, takže i o ty méně závažné nedostatky bude časem postaráno. Do budoucna je přislíben i editor map, který by životnost hry mohl ještě o něco prodloužit.

Druidstone: The Secret of the Menhir Forest je celkově příjemným překvapením, které by mělo potěšit každého příznivce tahových strategií s prvky RPG. Kromě vydařeného soubojového systému a variabilních misí však nenabízí žádnou přidanou hodnotu, pro kterou by se dal doporučit i náhodným kolemjdoucím. Pokud však víte, do čeho jdete, neměli byste být nespokojeni.

Komentuj!